Ředitel zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy MUDr. Petr Kolouch sloužil ve výjezdové skupině už jako medik. Jeho první služba byla poněkud kuriózní, dost možná na ni nezapomenou ani pacienti, ke kterým tehdy vyjížděl.
Petr Kolouch dorazil během letních prázdnin poprvé na ředitelství záchranky, kde nafasoval bílý plášť – v podstatě jedinou uniformu té doby, protože nová červenožlutá uniforma byla ještě vzácností, což sám netušil. Zároveň se dozvěděl, že má rovnou vyrazit na svou první službu. Ten den bylo horko a on na sobě neměl nic jiného než tričko, kraťasy a sandály bez ponožek. Hodil přes sebe tedy alespoň onen bílý plášť a šel se seznámit s kolegy.
Jako prvního potkal rozčileného zkušeného řidiče vyššího věku počítajícího jednotky let do důchodu, který si právě zablokoval záda a nemohl se narovnat, po stanovišti chodil v předklonu, nebylo mu dobře a dával to všem jasně najevo. V posádce sloužil toho dne ještě lékař, který měl po dětské obrně problémy s chůzí, což mu ovšem nebránilo podávat při záchraně pacientů vynikající výkony. Lékař byl díky své profesionalitě a lidskosti i přes svůj pohybový handicap na záchranné službě velmi oblíben.
Z dispečinku záhy přichází první výzva: Výstaviště Holešovice, dívka po pádu. Na místě leží pod schody holčička a kolem ní stojí hlouček osob. Všichni s nadějí v očích vyhlížejí vůz záchranné služby. Jako naschvál měl toho dne služební vůz typu Mercedes 310 poruchu a posádka vyrazila v náhradním voze Škoda 1203.
Řidič zastavuje sanitku nad schody a celá posádka vystupuje, aby šla pomoci zraněné pacientce. Těžko lze popsat údiv, se kterým přihlížející sledovali záchranářské trio, které se k nim po schodech blížilo: hartusící řidič v předklonu, lékař po obrně a za nimi medik v kraťasech, tričku, sandálech bez ponožek a v bílém plášti. Upřímně řečeno, oné prvotní mírné nedůvěře okolostojících se asi nešlo příliš divit…