Při jednom z výjezdů záchranné služby na výzvu „otvírání bytu“ byl posádkou uvnitř nalezen zesnulý muž. Dle prvotního ohledání se jednalo o přirozené úmrtí ve spánku. Koroner přivolaný k ohledání těla po vyplnění příslušné dokumentace volá na zdravotnické operační středisko (ZOS) s žádostí o přivolání pohřební služby, která má odvést tělo zemřelého.
Dispečer ZOS předává informace pohřební službě: „V Praze v ulici XY číslo popisné devadesát, ve třetím patře máme zemřelého pana V. N., koroner je na místě hotový, zůstává policie a čekají na vás.“ Dispečink pohřební služby potvrzuje a vysílá vůz.
Zhruba za 40 minut volá na ZOS dispečer pohřební služby s dotazem: „Dobrý den, mám na vás dotaz. Jak jste nás poslali do ulice XY pro pana V. N., tak on nám jaksi přišel otevřít.“ na druhé straně aparátu je chvíli ticho… Záchranář na operačním středisku rychle našel pevnou půdu pod nohama a ověřuje: „Jste opravdu na adrese XY číslo devadesát ve třetím patře?“
„No, jsme u pana V. N. ve třetím patře v ulici XY, ale zdá se, že na čísle devatenáct. Pán byl dost překvapený, že jsme si pro něj přišli. Prý se na to ještě necítí a má snad času dost. Tak my se teda přesuneme na tu devadesátku. Díky!“