Výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby je volána na vlakové nádraží k průvodčí, kterou trápí nevolnost a slabost. Posádka RZP přijíždí na místo a s vybavením hledá pacientku. Jakmile přichází k vlaku, vykloní se z něj průvodčí a mává. Záchranáři tedy vstupují do vlaku, ze kterého na ně paní mávala, a dále hledají ženu, které přijeli pomoci. Na druhé straně soupravy nakonec nachází průvodčí a ptají se po pacientce, ta však o nikom nic neví. Dokonce ani neví, že by někdo volal záchrannou službu.
Jelikož vlak je jeden z nejmodernějších, sotva lze postřehnout, že je v pohybu. To si uvědomuje i posádka, která po chvilce zjišťuje, že interkom ve vlaku hlásí: „Příští zastávka – Pardubice.“
Záchranáři, mírně zoufale, volají na operační středisko a sdělují, že nejenom, že nemají pacientku, ale jsou v jedoucím vlaku směr Pardubice. „Máme zatáhnout za záchrannou brzdu?“ ptá se záchranář. „V žádném případě!!“ reaguje operátorka a neprodleně volá na České dráhy. Operační středisko zároveň rozjíždí další akci – kontaktují inspektora provozu a další posádku, aby bylo možné zajistit pomoc pro původně volající průvodčí, se zdravotními potížemi. Během několika málo minut je na místě RZP i inspektor provozu. Pacientce bez problému pomáhají, zatímco inspektor provozu hledá transportní vybavení, které první výjezdová skupina zanechala na nástupišti.
Ve chvíli, kdy je ošetřená žena již na cestě do zdravotnického zařízení k dalšímu vyšetření, inspektor se spojuje s posádkou, kterou strojvedoucí naštěstí vysadil na nejbližší vlakové stanici… „Tak než pro nás dorazíš, my se zatím dojdeme najíst. Nic jiného teď stejně dělat nemůžeme,“ říká posádka inspektorovi spolu s instrukcemi, kde je nalezne.
Inspektor poté posádku odváží zpět na nádraží, kde si záchranáři vyzvedávají sanitní vůz a vrací se zpět do provozu pomáhat dalším pacientům.