Výzva z operačního střediska zní: „Nevolnost, Dvořák, ročník 1956“. Posádka záchranné služby přijíždí k bytovému domu, kde už před vchodem čeká starší žena a v ruce drží nějaké dokumenty. Ihned, co záchranáři vystoupí ze sanitky, se k nim hlásí s tím, že se jedná o ni.
To, že je ve výzvě uvedené pacientovo nesprávné pohlaví, se občas stává, záchranáři tak paní bez větších rozpaků vyzývají, aby si nastoupila do sanitky. Nastupování se ale mírně zvrtne, když se dámě zasekne bota na schůdku. Záchranářům tak hodnou chvíli trvá, než se jim podaří paní vysvobodit a bezpečně ji usadit dovnitř.
Když je paní Dvořáková konečně na sedačce určené pro vyšetření pacientů, ptají se záchranáři: „Povídejte, co vás trápí?“ „No, mě vcelku nic, ale manželovi není dobře,“ zní odpověď.
V tu chvíli oběma kolegům dochází, že ve výzvě tentokrát chyba nebyla a slova „jde o mě“ si vyložili špatně. Celý proces se tedy musí opakovat. Domnělé pacientce pomohou záchranáři ven, dojdou s ní pro manžela, v bytě ho vyšetří a už se správným pacientem i jeho ženou následně zamíří do sanitky.
Nastupování se tentokrát alespoň obešlo bez zaseknuté boty.