V pražském metru se konalo velké cvičení integrovaného záchranného systému (IZS). Tématem cvičení byl teroristický útok na soupravu metra — několik osob se střelnými zbraněmi obsadilo plné vagóny metra a zajelo do tunelu.
Přípravou cvičení strávilo Vzdělávací a výcvikové středisko více jak půl roku. Organizací se zabývalo okolo 20 osob. Samotného cvičení se účastnilo na 400 figurantů a přes 150 zasahujících záchranářů, hasičů a policistů. Každý figurant byl pečlivě instruován — nejprve informace o náročnosti cvičení v emailu, opakovaná instruktáž před zahájením cvičení, instruktáž v metru atd.
Velký důraz byl kladen na bezpečnost. Všichni figuranti museli podepsat, že se účastní na vlastní nebezpečí (ačkoliv kryti smlouvou se záchrannou službou), že nebudou mít u sebe žádné cennosti, a že se budou řídit instrukcemi organizátorů. Z preventivních důvodů byl do každého vagónu metra umístěn jeden zdravotník s vybavením pro případ reálného úrazu, stejně jako peer (člen psychosociální intervenční služby) pro případ psychického zasažení účinkujících.
Během podobných cvičení se nezřídka stává, že dojde k reálnému úrazu. Přeci jen se zde používají zbraně a výbušniny, i když v rukou těch nejpovolanějších, pohybuje se na jednom místě velký počet osob a tak podobně. Pro podobné situace je figurantům sděleno heslo: „Nejedná se o cvičení,“ na které ostatní reagují přerušením cvičení a zajištěním reálné péče.
Ne jinak tomu bylo i při tomto cvičení. Došlo jen k drobným poraněním, když najednou perónem zní: „Pozor, vezou reál!“ (tedy reálné zranění). Z metra vynáší mladého muže, precizně zajištěného cvičícími zdravotníky a hasiči a předávají základní informace: „Prý vypadl z metra, udeřil se do hlavy, krátkodobě v bezvědomí, povrchní poranění na břiše.“ A rozjíždí se tradiční kolotoč — posádka záchranné služby, která je zde pro tyto případy ve službě, čeká na povrchu a pacient je předán do jejich péče. V sanitním voze je mladík vyšetřen a zajištěn infuzí a léky proti bolesti. Dále je avizován do traumatologického centra s poraněním hlavy po krátkodobém bezvědomí a s poraněním na břiše.
Zhruba za hodinu od odjezdu sanitky volá organizátorům cvičení operační středisko zdravotnické záchranné služby a předává stížnost ze zdravotnického zařízení, kam byl dotyčný předán. Celá věc se seběhla asi takto:
Po příjezdu do trauma centra byl zraněný převzat traumatologem na ambulanci a ten se pustil do vyšetřování. Jakmile jej prohlédl od hlavy k patě, nařídil ještě CT vyšetření. Načež pacient prohlásil: „A je to nutné, když je to jenom cvičení?“ Rozzuřený traumatolog vyletěl z ambulance a zcela oprávněně se rozkřikl na posádku, zda si z něj dělají legraci nebo jak si to má vyložit. A tak se stížnost dostala zpět až k organizátorům, kteří si marně lámou hlavu nad tím, kde udělali chybu, že se jeden figurant rozhodl hrát až do nemocnice, ačkoliv se jej v sanitce několikrát ptali, zda ke zranění skutečně došlo…