11) Na výjezdové základně Stodůlky mají zvyk – dobře si během služby uvařit. Jednou je to 15 kilo bramborového salátu, jindy zase pečené vepřové koleno. Jednoho dne se kolega M. V. rozhodl udělat palačinky. Nezainteresovaný pozorovatel by se asi divil, proč stojí záchranáři před základnou ve frontě s talíři – čekají, až se udělá další palačinka.
12) Podobný problém, jako v úplně prvním příběhu na tomto blogu, mívají operátorky na zdravotnickém operačním středisku i s dalšími ulicemi v Praze, např. Branická – Blanická, Štychova – Štichova, Brunelova – Brunnerova, Četnická – Čenětická, Dolní – Údolní, Hanušova – Hanusova, Hlaváčkova – Hlaváčova, Hurbanova – Urbanova, Husitská – Hrusická, Hulická – Sulická, Chřibská – Hřibská – Řipská, Pomořanská – Komořanská a takto podobných ulic je ve městech České republiky celá řada. Operační střediska proto mají jejich seznam a při zadávání je těmto ulicím věnována zvýšená pozornost…
13) Na jednom výjezdu si lékařka odložila na pult v sanitním voze své chytré hodinky, aby mohla lépe ošetřit pacienta bez domova. Shodou okolností vzali její kolegové osobní věci pacienta a předali je policii, která asistovala na místě. Policisté předali pytlíček s věcmi partnerce pacienta, která byla na místě spolu s několika dalšími lidmi bez domova. Až v nemocnici se začala lékařka shánět po svých hodinkách… Jak se ukázalo, byly předány spolu s dalšími věcmi partnerce pacienta. Naštěstí se policistům podařilo bezdomovce vypátrat a hodinky na konci směny lékařce předat.
14) Citát ze zprávy lékaře ZZS: „Po příjezdu matka sděluje, že se jí dítě nelíbí. My s ní souhlasíme. Odesíláme dítě i s matkou na dětské oddělení posádkou RZP…“ (R. Mathauser)
15) Jednou při cestě do nemocnice dostal kolega nevšední nabídku – nabídku orálního sexu. Problémy v realizaci byly hned tři.
- Bylo by to značně neprofesionální a etický kodex v tomto ohledu říká jednoznačné „Ne“.
- V sanitním voze jela spolu se záchranářem i lékařka, shodou okolností byla kolegyně zároveň jeho manželkou.
- Pacientem byl muž.