Na datum 5. září 1996 možná vzpomíná více osob, následující příběh se však udál kolegovi Sváťovi, který na něj prý do smrti nezapomene. Záchranářský osud mu tehdy přihrál okamžik, za který by někteří byli ochotní zaplatit jmění.
V době, kdy celá Praha žila už měsíc přípravami na koncert světového krále popu Michaela Jacksona, plánovaným na sobotu 7. září 1996 na Letenské pláni, sloužil Sváťa na „případech“ teprve pár dní (ale měl za sebou dva roky na převozech – takže byl vlastně mazák).
Praha žije koncertem
Čtrnáct dní před koncertem již byly na Letné zahájeny přípravy na stavbu obřího pódia a vůbec celého okolí. Podle oficiálních zdrojů se na stavbě podílelo přes 200 pracovníků přímo ze zpěvákova týmu, dalších 150 osob dodal pořadatel a k tomu se zde pohybovalo ještě mnoho lidí z dalších profesí, jako třeba bezpečnostní služby a podobně. Stavební materiál dovezlo 43 kamiónů a údajně na Ruzyni přistál s nákladem též obří letoun Ruslan. Prostě to bylo opravdu velké staveniště se vším všudy. A stavělo se nepřetržitě, ve dne i v noci.
Celý projekt zdravotnicky zajišťovala Záchranná stanice Národního výboru Praha nepřetržitou asistencí jak při stavbě, tak následně při koncertu. V praxi to fungovalo tak, že po nástupu posádek na směnu vybralo operační středisko jednu posádku, kterou poslalo na Letenskou pláň k zajištění asistence. Po příjezdu určil hlavní pořadatel místo, kde bude vozidlo stát, což se měnilo vzhledem k pokročilosti a požadavkům stavby.
V té době ještě bývalo zvykem, že pořadatel akce zajistil pro posádky stravu a pití. Ve dne dostaly poukazy na oběd do budovy Sparty, kde se stravoval celý stavební tým, a v noci vždy nějakou bagetu nebo něco jiného k zakousnutí. Pokud šlo o pití, tak v celém areálu staveniště bylo umístěno množství velkých prosklených lednic, kde byly volně k dispozici velké lahve různých nápojů. A jako bonus i boxy s cigaretami. O něčem takovém se lidem na záchrance normálně mohlo jen zdát.
Zakázaná zóna
Na denní asistenci byl Sváťa už asi třikrát a když 5. září nastupoval na noční, byl opět vyslán na Letnou. Celou dobu vrtalo posádkám hlavou, proč byl prostor před pódiem ohrazen snad čtyři metry vysokými ploty potaženými černou fólií. Celou dobu to byla zakázaná, zcela uzavřená zóna. Nikdo z kolegů nerozuměl, proč je tato obrovská plocha zcela prázdná a nevyužitá. Toho večera však všechno pochopili…
Asi po čtvrt hodině přišel pořadatel, neustále komunikující přenosnou vysílačkou, a oznámil, že se sanitka přemístí na nové místo a rukou ukázal na zakázanou zónu. Sváťa ani kolega Pavel sice nechápali, k čemu tam budou, ale pro jistotu se vybavili dvěma chlazenými nápoji, krabičkou cigaret a bagetami.
Za bránou byl obrovský prázdný prostor a posádka si nebyla jistá, kam přesně se mají postavit. „To je mi jedno, stoupni si, kam chceš…“ zněla odpověď pořadatele. Sanitku tedy postavil doprostřed, asi 12 metrů před prázdné, ale již hotové pódium.
Přijíždí
Asi po deseti minutách se brána znovu otevřela a dovnitř vjela kolona šesti aut – černé, nablýskané limuzíny a tři velké černé mikrobusy se začerněnými skly a zastavily přímo pod pódiem. Z jednoho mikrobusu vystoupil Michael Jackson a další dva muži. Později se Sváťa dozvěděl, že mikrobusy jsou úplně stejné proto, aby nikdo nevěděl, ve kterém král popu jede. Všechna auta se okamžitě otočila a odjela. Brána se zavřela. Michael vylezl na pódium a kdesi vzadu cosi vyřizoval s techniky. Nikdo tehdy asi nevěděl, že se jedná o utajenou generálku na sobotní vystoupení.
Zakrátko to začalo. Podium bylo sice hotové, ale nemělo zepředu zakrývací plachtu spodní části, takže bylo vidět i pod něj. Vystoupení začínalo tím, že zpěvák přijel v raketě kdesi odzadu a při vystupování vedle něj z každé strany vystřelili z pod pódia dva kosmonauti. Jenže on vyletěl jen jeden. Stop! Technický problém. Opakování. Sanitka musela odcouvat asi o 15 metrů zpět, protože z obrovských reproduktorových věží byl zvuk tak silný, že měla posádka strach o auto. Michael sice neměl zlatý kostým, jako potom na vystoupení (stál údajně 800 000 Kč), ale to nikomu na místě nevadilo.
Sváťa i Pavel se náramně bavili – jako jediní dva diváci! Všichni ostatní museli pryč. S občasnými „stopkami“ programu a zopakováním to bylo vlastně ještě zajímavější než sobotní koncert. Pavel, jako známý bonviván, kouřil snad tři cigarety najednou a utápěl se ve vychlazené kole.
Sláva, nebo kriminál
Tu nejlepší pohodu však v polovině koncertu zkazila myšlenka: „Co kdyby se teď něco stalo?!“ Michael totiž v tu chvíli přerušil zpěv a odpočíval, vypadalo to, jako by zavrávoral. Během koncertu mělo být na místě několik posádek, ale teď tady byli Sváťa a Pavel úplně sami. Oba zbledli jako křída a Pavel spolkl viržinko. Oba to spolu uzavřeli tak, že kdyby se Michaelovi něco stalo, tak ho buď zachrání a budou hrozně slavní, nebo zpěvák umře a oni nevylezou z basy ani za dvacet let. Tomu se říká „záchranářský vabank“.
Nakonec všechno dobře dopadlo a oba záchranáři tento zážitek ještě dlouho vstřebávali. Na sobotním koncertu nakonec asistovali také, ale měli určené stanoviště až vzadu u kyvadla, a navíc tam bylo plno dalších sanitek i lékařů. Zatímco mladší kolegové vylézali i na střechy aut, aby viděli na pódium, Sváťa i Pavel dole stáli celkem lhostejně zády k dění. Měli je tehdy za starce, které moderní hudba moc nezajímá, a nechápali, proč se oba usmívají pod vousy. Oba už ale měli soukromý koncert hluboko zarytý v paměti.