Slovenský lékař, kterému nikdo neřekne jinak než Jojo, dostal před mnoha lety záchvat ledvinové koliky. Jako lékař se tak doma rozhodoval, co s tím udělá. Na výběr měl několik možností – zavolat záchranku, což se mu nechtělo, vzhledem k jeho povolání; nechat se odvézt do nemocnice, což se dalo špatně provést vzhledem k pokročilé hodině a nepřítomnosti nikoho z rodiny; nebo sednout do auta a se silnou bolestí jet na vlastní pracoviště do Bratislavy. Nakonec se rozhodl pro poslední variantu, a to i přes to, že bolest byla silná a nemohl najít žádnou úlevovou polohu, což je pro koliku typické.
Sbalil si pár věcí, nasedl do auta a vyrazil zhruba na dvacetiminutovou jízdu. Na každých semaforech vystupoval a chodil kolem auta, čímž se zcela marně snažil zbavit bolesti. Jakmile urazil cestu, která mu připadala neskutečně dlouhá, vešel na své pracoviště a potkal kolegu M., který mu hned mezi dveřmi říká: „Člověče, Jojo, ty vůbec nevypadáš dobře.“ Jojo se na něj obořil: „Protože mám koliku jako prase, hned mi píchni Dolsin, nebo to už nevydržím!“ Načež kolega pohotově upravuje léčebný postup: „Jak tak na tebe koukám, dám ti rovnou Fentanyl.“ (Fentanyl je opiát podávaný proti bolesti, který je několikanásobně silnější než Dolsin).
Po podání Fentanylu se M. ptá: „Pořád to bolí?“ „Jo, pořád to bolí jako čert,“ odpovídá Jojo. Tak tedy M. bere ještě jednu ampulku a Jojo dostává další dávku opiátu. Po chvilce se M. na Joja otáčí se slovy: „Jojo, ale dýchej, prosím tě, ano?!“ (Fentanyl totiž tlumí i dechové centrum). Situace dospěla až do stavu, kdy Jojo pro jistotu dostal vlastní observační sestru, která do něj pravidelně šťouchala se slovy: „Pane doktore, dýchejte!“