Posádka zdravotnické záchranné služby vyráží na základě tísňové výzvy k muži se závislostí na alkoholu. Dotyčný se má jít se svým zlozvykem léčit, ale na poslední chvíli si vše rozmyslel a do léčebny, do které je už objednaný, nechce. Rodina je zoufalá, veškerá snaha přesvědčit příbuzného, aby na léčbu nastoupil, je marná. Jako poslední spásu proto volají záchrannou službu. Záchranáři muže sice vyšetří, ale žádný důvod pro transport do nemocnice neshledají, „pacient“ navíc i před posádkou jakýkoliv transport do nemocnice, natož na léčení, odmítá.
Když rodina i posádka vyčerpají argumenty, aby muže přesvědčily, povídají záchranáři příbuzným: „Podívejte se, pán je svéprávný, zraněný není, pod vlivem alkoholu také není, sebe ani nikoho jiného neohrožuje. My ho v tuto chvíli opravdu nemůžeme proti jeho vůli někam odvézt, to prostě podle zákona nejde.“ V tom se jeden ze členů rodiny otočí na záchranáře a se slovy: „Takže není zraněný?“ se vrhá vpřed a dává muži ránu pěstí přímo do nosu, ze kterého se okamžitě spustí krev. Rodina svorně konstatuje: „Tak teď už jej asi budete muset odvézt, že?“ Záchranář se z části vyděšeně a z části překvapeně dívá na pacienta: „No, akorát teď budeme muset jet na chirurgii, pokud bude pán souhlasit.“