Každé zdravotnické zařízení má své kontaktní místo. V nemocnicích je využíváno pro avizování pacientů vezených záchrannou službou, v jiných zařízeních např. jako informační linka pro pacienty. Některá zařízení na těchto číslech objednávají pacienty nebo sdělují výsledky vyšetření (např. po uvedení unikátního hesla). Stejně jako na záchranné službě, i zde dochází k příhodám, které bychom s vámi rádi sdíleli.
Na kontaktní místo gynekologického pracoviště volá pacientka a chce se zaregistrovat a objednat k první konzultaci. V takovém případě musí všeobecná sestra na informační lince vyplnit úvodní formulář obsahující mnoho informací o pacientce, jejím zdravotním stavu a osobní anamnéze.
Po úvodních formalitách se sestřička ptá: „Jak se jmenuje vaše gynekoložka, její adresa, telefon, a teď ještě rodné číslo.“ Pacientka se zarazí: „Ale já rodné číslo paní doktorky opravdu neznám.“
Jindy zase přišla pacientka na úvodní prohlídku na gynekologickou kliniku a všeobecná sestra jí po konzultaci s lékařkou vysvětlovala všechny procedury, které jí během naordinovaných vyšetření čekají: „Paní doktorka vám ještě naplánovala krevní odběry.“ Pacientka již nějaké v minulosti pravděpodobně absolvovala a o své zkušenosti se dělí s personálem: „Ty se dělají z nohy, ne?“ „Je pravda,“ odpovídá sestřička, „že občas se náběry dají udělat i na noze.“
„Aha, takže to bude z ucha, že?“ Sestřička musela potlačit smích a najít správná slova: „Ne ne, u nás se odběry krve dělají standardně z horní končetiny.“ Pacientka spokojeně pokývala hlavou a odešla na odběrové místo. Neměli bychom opomíjet základní edukaci pacientů…